Větrné elektrárny jsou symbolem čisté energie a udržitelné budoucnosti. Přesto se kolem nich stále točí mnoho mýtů a obav – jedním z často zmiňovaných témat je infrazvuk. V tomto článku si přiblížíme, co infrazvuk skutečně je, odkud pochází, a jaký je jeho vztah k větrným turbínám. Výsledek? Obavy z infrazvuku z větrných elektráren jsou nepodložené.
Co je infrazvuk?
Infrazvuk je akustické vlnění s frekvencí nižší než 20 Hz, tedy pod prahem slyšitelnosti lidského ucha. Není to nic výjimečného – vyskytuje se zcela běžně v přírodě i v městském prostředí:
- proudění větru mezi stromy,
- příboj vln u moře,
- doprava – zejména vlaky nebo letadla,
- ventilace a klimatizace v budovách.
Infrazvuk je zkrátka součástí našeho běžného života, a náš organismus si s ním dokáže poradit.
Větrné elektrárny a infrazvuk
Jedním z mýtů je, že větrné elektrárny vytvářejí nebezpečný infrazvuk, který škodí zdraví. Tento názor však není podložen vědeckými důkazy. Naopak – měření prokázala, že větrné turbíny vytvářejí pouze zcela minimální množství infrazvuku, a to zejména ve srovnání s běžnými zdroji ve městech.
Infrazvuk při činnosti větrných elektráren prakticky nevzniká, při podrobné analýze mohou být hladiny mírně zvýšené, ale jeho vliv na lidské zdraví je zanedbatelný, říká Ing. Aleš Jiráska z Národní referenční laboratoře pro měření a posuzování hluku v komunálním prostředí.
Jak se infrazvuk měří?
V Česku sice není stanoven přímý hygienický limit pro infrazvuk, nicméně existují mezinárodní normy, které udávají referenční hodnoty. Například norma ČSN ISO 7196 doporučuje mezní hladinu 90 dB. Pro běžný provoz větrné elektrárny se však hodnoty infrazvuku pohybují mnohem níže.
Norma ČSN ISO 9613-2 se pak používá k modelování šíření zvuku v terénu. Podle ní infrazvuk sice ubývá s vzdáleností pomaleji než slyšitelný zvuk, ale jeho počáteční hladiny jsou tak nízké, že se i při nižším útlumu velmi rychle dostávají pod úroveň vnímatelnosti.
Kde se bere nedůvěra?
Obavy z infrazvuku často pramení ze špatné informovanosti, nebo z přehnaných interpretací některých zahraničních studií. Realita v Česku ale vypadá jinak: větrné elektrárny jsou kontrolované stavby s přesně danými limity a povinností provádět hlukové studie ještě před jejich výstavbou.
Zdroje
- ČSN ISO 7196 a ČSN ISO 9613-2 – české technické normy