Výstavba větrných elektráren v Česku je v současnosti běh na velmi dlouhou trať. Povolovací procesy se táhnou i více než deset let, což odrazuje investory a zpomaluje přechod na čistější zdroje energie. Nový zákon zavádí takzvané akcelerační zóny, které mají povolování výrazně urychlit a zjednodušit.
Co jsou akcelerační zóny
Akcelerační zóny jsou předem určené oblasti, kde stát, kraje a obce po vyhodnocení podmínek označí území jako vhodné pro stavbu obnovitelných zdrojů – větrných a solárních elektráren. Díky tomu odpadne řada posuzování, která dnes proces prodlužují.
Klíčová změna spočívá v tom, že:
- v akcelerační zóně musí úřady rozhodnout do 1 roku,
- u malých solárních projektů do 100 kW může nastat tzv. „fikce souhlasu“, pokud úřad nerozhodne v zákonné lhůtě,
- mimo akcelerační zónu se lhůta zkracuje na 2 roky.
Proč se to zavádí
Česko má dlouhodobě nízký podíl obnovitelných zdrojů a velkou závislost na dovozu energie. Evropská směrnice RED III ukládá členským státům vymezit do roku 2026 území, kde bude povolování obnovitelných zdrojů rychlejší. Nový zákon, známý jako „lex ZOZE“, tuto povinnost plní a současně má přinést i konkrétní ekonomické výhody pro obce.
Investor bude z každé vyrobené megawatthodiny platit poplatek, přičemž 98 % tohoto poplatku půjde přímo do rozpočtu obce, na jejímž území zdroj stojí.
Omezení a pravidla
Akcelerační zóny se nebudou vymezovat v oblastech s vysokou ochranou přírody nebo kulturního dědictví. Zákon vylučuje například:
- národní parky a chráněné krajinné oblasti,
- památkové rezervace a lázeňská území,
- vojenské prostory,
- půdu I. a II. třídy ochrany či lesní porosty.
Co bude dál
Ministerstva průmyslu, životního prostředí a pro místní rozvoj připraví metodiky pro kraje a obce, jak zóny vymezovat. První akcelerační zóny by mohly vzniknout v příštích letech a stát si od nich slibuje, že urychlí rozvoj obnovitelných zdrojů o celé roky.
Pokud se systém osvědčí, může zásadně změnit tempo české energetické transformace. Úspěch ale bude záviset nejen na legislativě, ale i na připravenosti přenosové sítě a schopnosti obcí zapojit své obyvatele do rozhodování.